Úvod a celý rozhovor popisuje Dan Benson: Jak změřit, kdo je nejlepší rider ve světě BMX? Pojem „freestyle“ dnes už zní archaicky, ale jeho podstata pořád platí a bude dál. Pravdou je, že neexistuje ten nejlepší. Každý máme svoje oblíbence, ridery, ke kterým vzhlížíme, kteří nás inspirují nebo chceme dokonce jezdit stejně jako oni. Jak chcete někoho přesvědčit, že The Gonz je nejlepší, když si myslí, že největší frajer je Drew Bezanson? Je to věc názoru a nedá se to nějak určit – paleta stylů je rozmanitá a každý má jiný vkus, díky čemuž, doufejme, BMX zůstane navždycky svěží a zajímavé a názory zůstanou osobité.
Takhle jsem to viděl vždycky a většina z vás bude určitě souhlasit, že v BMX prostě nemůže být nejlepší. Ovšem o tomhle mém názoru, kterého se držím 15 let a o kterém se ani nebylo potřeba za tu dobu nijak víc utvrzovat, jsem během posledních dvou týdnů musel začít pochybovat. Právě jsem strávil dva týdny s Garrettem Reynoldsem a vím, že se mu nebude líbit, co se teď chystám říct, takže se předem omlouvám, ale řekl bych, že jsem v životě neviděl ridera tak talentovaného, odhodlaného, bystrého a prostě neskutečně dobrého. Myslím, že Garrett Reynolds by se dal považovat za nejlepšího BMXaře současnosti a to je něco, co bych nečekal, že někdy vyslovím, a skoro se mi to nechce říct.
Domluvení jsme byli za chviličku. Napsal jsem Garrettovi mailem, jestli by chtěl nafotit interview, a hned jsem dostal odpověď, že je pro. Jeden e-mail a domluvili jsme datum, které nám oběma vyhovovalo, jeden další pro potvrzení a bylo to. Šlo to velice hladce, přestože, jak jsem poslední den zjistil, několik kamarádů a sponzorů Garretta od rozhovoru v The Albion odrazovalo. Myslím na žhavou reportáž o Chrisu Doylovi, která vyšla v minulém čísle, a uvědomuju si, jaké kraviny lidi občas melou. Tlumočili jsme to, jak nám to bylo řečeno, a díky tomu vnikla nějaká kontroverze, ale nikdy jsme po nikom nešli a nechtěli ho „dostat“, i když je pravda, že Bancroft vede vendetu, aby dostal Big Air z X Games, ale o tom si můžete přečíst jinde v tomhle čísle. Hlavní důvod, proč jsem chtěl Garretta vyzpovídat, mimo to, že je tak talentovaný rider, je fakt, že se mu daří udržet se na lince mezi ježděním pro velké značky a úspěchy na největších závodech, přitom ale zůstat věrný filozofii „udělej si sám“, která BMX i jeho drží při zemi. Je to velmi tenká linka a cesta po ní je plná rozporů, ale myslím, že Garrett to zvládá dobře, což vypovídá o jeho povaze. Je si vědom toho, jak snadno by se z něj mohla stát „děvka“ – Garrettova vlastní slova – sponzorů a zástupů všelijakých značek nápojů, telefonů, tyčinek a kdovíčeho, kterým se zalíbí cvrkot v BMX, namísto toho se ale drží Nike, svého největšího patrona, a za odměnu může pracovat na vlastních projektech s přáteli, k čemuž se dostaneme později.
Je středeční večer, když přijíždím ke Garrettovu domu, kde společně s ním žije Ty Morrow, JJ Palmere, Tony Ennis a pro teď i Steve Croteau, který přijel z východního pobřeží na dlouhou dovolenou. Není to typický BMX house. Stojí na konci cesty, po které nemáte důvod jet, ledaže tu bydlíte, a vepředu před ním a vzadu za ním je výhled na dva příkopy nebo mělké rokle. Je tichý a klidný, což bych nikdy nečekal, že uvedu jako popis domu party BMXařů. Napravo je veliký barák, který je uvnitř prázdný, protože sousedi se zdržují před ním nebo vzadu, a vypadá to, že jim nevadí žít vedle nás, protože vždycky, když někdo vytahuje auto z garáže nebo projedeme kolem, zamávají. Vevnitř už ale nacházím všechno, co bych čekal, i když zdaleka ne v takové míře, jako jsem viděl jinde. Odpadkáč přetéká a o třídění tady nikdo ani neslyšel, ale je tady pohodlí a dostatek prostoru pro obyvatele i přechodné návštěvníky, jako jsem já, kteří přicházejí a odcházejí. Garrettův pokoj je na konci domu, úplně vzadu. Je to největší pokoj v domě a pravděpodobně díky tomu slouží jako takový druhý obývák. Ráno se většinou všichni sejdou právě tam a probírají minulou noc nebo plány na daný den. Seděli jsme třeba kraji postele, zatímco Garrett v ní ještě ležel a napůl spal, a Steve O nás bavil nějakým vtipem. Zajímalo by mě, jak bych to snášel já, kdybych ještě pořád bydlel s partou riderů. Nejspíš bych je poslal do hajzlu a vyhnal ven, ale Garrett má zřejmě lepší vychování než já. Později mi povídal, že už od dětství u nich pořád někdo přespával.
Cookies
Česky
English
