Psát o tom, jak jsou v Barceloně super spoty a že je v tomhle krásném španělském městě v zimě relativně teplo a vypisovat, na kterých spotech jsme byli a co jsme odjeli, už prakticky nemá význam. Základní fakta o Barce zná každý biker a co všechno padlo jste mohli vidět ve videu. Teda do videa se rozhodně nevešlo všechno a spousty záběrů máme ještě schovaných, ale rozhodně nezůstanou jenom v šuplíku.
Tentokrát moje povídání začíná nočním proklikáváním webu asi měsíc před odletem a hledáním správného ubytování. Klasickým hostelům už ani moc šancí většinou nedávám. Jen tak ze zvyku proklikávám booking.com a pak ještě koukám na pár přímých nabídek hostelů. Ale kdo byl na BMX tripu tak ví, že hostel se na tyhle výlety uplně nehodí. Teda nic proti hostelům, je to určitě druhá nejlepší volba, ale poslední dobou vždycky volím airbnb. Možná taky kuli tomu, že je to stejně jako BMX tak trošku dobrodružství.
Když jsme minulý rok vyráželi do Barcelony na BMX camp, našel jsem skvělý apratmán za rozumnou cenu, přímo v centru a se spoustou místa. Řekli byste si, že apartmán pro 15 lidí se bude hledat hodně špatně, ale v Barceloně je tomu spíš naopak a čím víc lidí máte v partě, tím lepší seženete bydlení. Na tenhle byt budu asi navždy vzpomínat protože byl opravdu obrovský a ještě na konci tripu jsme měli problémy se v něm zorientovat.
Tentokrát jsme vyráželi v o dost menším počtu a najít byt pro 5 už začínalo dělat trošku problémy. Tyhle menší bytečky jsou buď celkem drahé a nebo z ruky mimo centrum Barcelony. Nakonec ale vyskakuje jedna zajímavá nabídka. Byt není podle fotek žádný velký luxus a je vybavený jen palandami a základní kuchyní. Co víc ale potřebuješ? Takže hnedka píšu majiteli a zjišťuju podrobnosti.
Tohle mám na airbnb rád. Můžu napřímo pokecat s majitelem bytu a většinou se jedná o hodně vstřícné lidi, kteří nemají problém s čímkoliv pomoci. Stejný je i Ettore a hned mi přichází odpověď, že všechno je v pohodě a můžu to bez problémů rezervovat. K rezervaci jsem se bohužel dostal až další den a když chci přes systém vyplnit rezrevaci dostávám odezvu, že v daném termínu je plno a někdo si zarezervoval na poslední den našeho tripu stejný byt.
A tady nastavá celkem zajímavá situace a na slovo příchází klasická hláška: „Ten svět je tak zatraceně malej!“ Když píšu Ettorovi, jakotože pustil můj předrezervovaný termín, říká mi, že mu napsal týpek, kterej je taky z Brna a že tam taky jedou natáčet s partou a tak si myslel, že je to můj kámoš a rezervuje to místo mě. Prostě haluz. Ettore je ale super chlapík a navrhuje, že to nějak vyřeší a že se tam nějak poskládáme, protože jeho byt je hodně velký. Všechno tedy nakonec nějakým způsobem klapne a my můžem vyrazit.
"Ukazuje nám, jak z roztoku chloridu sodného a hliníku vyrobit vodík, který pak zapaluje"
Je asi osm večer a my čekáme s taškama před barákem v jedné z nejrušnějších uliček v centru. Volám Ettorovi a nějak se nemůžu dovolat. Takovýhle situace ale k airbnb prostě patří. Nejedná se o profi servis ale službu od lidí pro lidi a tak se musí počítat s troškou punku a tím víc, když se jedná o cenově výhodnou nabídku. Nakonec mi zvoní mobil a volá Ettore, že můžem vyběhnout nahoru do prvního patra, kde se nachází byt.
Otevírá hodně vysmátej týpek, kterýho odhaduju tak na 40 a pouští nás do bytu, kde zrovna hraje celkem nahlas hudba, blikají barevný světla a všechno má tak trochu psychedelický nádech. Když nás potom provází po bytě zjišťuju, že tady nejspíš nebudem sami, ale že tu bydlí nejen majitel ale i spousta dalších feláků. Nakonec tenhle byt nemá k hostelu moc daleko, ale po chvíli zjišťujem, že tady vládne hodně pohodová domácká atmosféra a že to tady bude i tak uplně v klidu.
„Udělal jsem vám lasagne. Říkal jsem si, že budete mít po ježdění hlad“
O Ettorovi se na airbnb v komentářích psalo, že je obrovský hostitel a to se ukázalo hned v několika případech. Samozřejmě je to fajn chlapík a dobře se s ním povídá i přes jeho funky angličtinu, byt udržuje v pořádku, takže v koupelně a na chodbách je čisto ale několikrát i pořádně překvapí. Když si Jirka udělá výron a celé dny jen leží v postali, Ettore se o něj stará a nosí mu jídlo, což by se na hostelu asi mockrát nestalo. Další večer přichází do pokoje a v ruce drží pekáč s lasagnema. „Kluci dejte si, udělal jsem vám lasagne. Říkal jsem si, že budete mít po ježdění hlad.“ Takovouhle pohostinost prostě nečekáš. Všechno poté završuje, když jeden večer přichází s improvizovanou chemickou soupravou a ukazuje nám, jak z roztoku chloridu sodného a hliníku vyrobit vodík, který pak zapaluje.
Všechen tenhle zajímavý pobyt poté završuje příjezd brněnských skaterů (to jsou ti, kteří si rezervovali stejný termín) se kterýma zlehka popijem a další den už se loučíme a vyrážíme směr letiště a zpátky do Čech. Tohle jsou prostě situace kuli kterým prostě chceš cestovat a který jen tak v křesle u počítače nebo v gauči před televizí nezažiješ a BMX má tu skvělou vlastnost, že všechny tyhle skvělý okamžiky tak nějak přitahuje.
Cookies
Česky
English
