Sedáme do auta a míříme zpět směr Liberec, když Kuba začíná téma jeho současný práce: „Dělal jsem různý práce, na různých pozicích, za různý peníze. Tohle je fakt nejlepší. Jsme parta kámošů, stejná generace, všichni ze stejnýho těsta a máme stejný zájmy. Když se balím na týden, nemám pocit, že bych jel do práce. Mám pocit, že jedem na výlet s kámošema. Naházíme kola, skejty do dodávky a jedem stavět. Po práci dojdem na ubytko a první co, že někdo ladí na telce Youtube a pouští Anthem II. Večer řešíme, co kde kdo jezdil v jakým videu a co si odkud objednáme novýho na kolo. Chcete někdo něco Relic?“ směje se Kuba a je vidět, že má z téhle pracovní příležitosti radost. Začátkem roku začal pracovat pro firmu Dirty Parks zabývající se stavbou pumptracků po celé ČR. Firmu založil jen před pár lety Kubův dobrý kamarád a známý český trails rider Tomáš Kudrnáč. Během pár let se mu firma rozjela tak, že může zaměstnávat svoje kamarády. Pokud u vás poslední době vyrostl pumptrack, dost možná ho stavěla právě tahle parta.
„Musíš být asi vyhládlej, co?“ ptá se Kuba a shodujeme se na tom, že zajít na jídlo je fajn nápad. Zajíždíme do centra Liberce, kde mě Kuba bere na své oblíbené místo. „Chodím sem často kolem čtvrté, mají to tu tak, že co ten den neprodají, tak je pak za půlku. Krásně se tu najíš do stovky,“ říká skromně a já začínám tušit, že má zvláštní schopnost vyžít s málem. Že ví, za co a jak chce utrácet peníze. To se mi moc líbí, protože já tuhle schopnost trochu postrádám.
Foto: Šimon Čechura
Sedáme si a dáváme se do řeči o jídle. Je mi už jasný, že v tomhle si budeme rozumět, protože v nabídce denního menu jsou tři jídla. První je pokrm s masem, druhý bez masa a třetí je i pro vegany. Objednáváme si jídlo a oba volíme bezmasou variantu. „Jím všechno,“ říká a shodujeme se na tom, že je fajn jíst všechno, ale rozumně. „Ono to přesvědčení vegetariánů by nebylo až tak nutný, kdyby si lidi dali maso dvakrát za týden a nepřeháněli to.“ Nejde jinak než souhlasit. Je důležitý vědět, že dobře najíst se dá i bez masa.
Nad jídlem probíráme různá témata a dostáváme se ke skateboardingu, surfingu a dalším aktivitám, který jsou nám blízký. „Skateboarding je tak asi 10 let napřed. Je to hezky vidět i na trendech, jak přicházejí a odcházejí. Nějaký roky zpátky se na skejtu jel styl úzká deska, malý kolečka a hodně technika. Teď se zase vrátilo to, že stačí když jezdíš rychle, má to koule a nemusíš dělat tak těžký triky,“ říká Kuba. V souvislosti s trendy se bavíme i o vývoji BMX. „Nejvíc je pro mě teď australská Backbone parta,“ zmiňuje a pokračuje. „Přijde mi, že se to BMX hodně jako uklidňuje. Dřív byla v BMX fakt divokost. Stejně jako ve skateboardingu. I ta americká scéna je teď celkem klidná, ale Austrálie, tam jedou pořád ‘do or die’ každej den.“
Gozo, souostroví Malta
Foto: Tomáš Kondělka
Potom Kuba zmiňuje něco o tom, že má BMX úpadek, s čímž se úplně neztotožňuju. Pak si ale uvědomuju, že to vnímám v kontextu krátký doby. Myslím ale, že poslední roky popularita BMX stoupá. „Já to mám asi daný tím, že si pamatuju doby, kdy jsi měl na XCUPu stopadesát lidí a jelo se v sobotu kvalda a v neděli finále, protože jsi neměl šanci to odjet za jeden den,“ říká a navazuje současností: „XCUP, co jste teď v létě uspořádali, to bylo hodně. Věřim tomu, že to nakoplo tak třeba 50 lidí k tomu, aby měli BMX zase ve svým životě. Už jen to, že se tam projeli i lidi, co kolo už ani nemaj. Třeba Projektyl. Je škoda, že tady nejsou ty BMX osobnosti, co by i v pozdějším věku pořád trochu žili BMX. Tady mají lidi kolo sice třeba doma ve sklepě, ale už spíš z nostalgie, než že by se jednou za měsíc šli projet.“
Už nevím, v jakém kontextu začíná Kuba hovor na téma podpory: „Měl jsem se fajn, že jsem chytl ten support od Emerica. Bylo to skrz skateshop Mahony tady v Liberci, ale dostal jsem se přímo k distribuci. Bylo to skvělý, od 17 do 25 jsem neutratil za hadry vůbec nic. A fungovalo to. Všichni kluci z Liberce, parta, vozili Emerica boty, kšiltovky. Pak jsem přestal jezdit na závody a řekl jsem si, že už mi je blbý si brát ty věci za nic. Navíc pak, když jsem začal pracovat,“ odmlčí se na chvíli, „chci mít prostě T-1 triko.“ Usmívá se, zatímco dopíjíme čaj. „Teď nedávno jsem si řekl, že BMX je v mým životě to nejvíc a chci mít ve skříni jen BMX. T-1 a Moustache,“ zmiňuje liberecký komunitní brand, pod kterým kluci vytvořili množství vlastních produktů s knírkem. Ať už šlo o oblečení, plecháčky nebo třeba zátku hlavového složení, vždy do toho dávali srdce. „Teď jsem koukal na tu vaši Thebikebros bundu. Vypadá moc dobře. Kdybych neprosazoval takovej jako úspornej způsob života, tak bych si ji koupil. Je i za dobrou cenu. Já mám ale 3 bundy a víc nepotřebuju. Nechci mít doma zbytečný věci,“ uzavírá téma.
.JPG)
Gold Coast, Austrálie
Foto: Jakub Kriško
Cookies
Česky
English
