KUBA NAJMAN - NA PRVNÍM MÍSTĚNapsal Šimon Čechura | 26.02.2020

 

Wanaka, NZ
Foto: Jakub Kriško

 

Když jsme po jídle a zvedáme se, bavíme se o životní cestě, po které zrovna jdeme. Oba máme to štěstí, že teď děláme v odvětví nám hodně blízkým a práce nám je koníčkem. Oba jsme navíc smíření s tím, že to není cesta za penězi. „Trochu horší je to v tomhle s něžným pohlavím. Ty pro to moc pochopení mít nemusí. I když se to možná taky zlepšuje u mladší generace,“ říká Kuba a já jen dodávám, že je to pochopitelný, mateřský pudy hrajou svou roli. Tuším ale, že Kuba už našel tu svou a později se mi zmiňuje, že je od něho o šest let mladší. „Joo, už tři roky jsme svoji. Poznali jsme se pár měsíců předtím, než jsem měl odlétat s Krigim na Zéland. Znali jsme se s Áďou ale pořád jen chvíli a já to nechtěl kvůli tomu celý rušit,“ říká skromně a spokojeně. Se svou nynější manželkou přitom o pár let odletěli na Maltu, kde strávili celé dva roky života. Když sedáme do auta, dodá: „Doma ti udělám matéčko. To mě naučili na Zélandu, tam byla celkem silná jihoamerická komunita.“

 

NZ
Foto: Jakub Kriško

 

V krátkosti se bavíme o Novém Zélandu, kam Kuba letěl s Kubou Kriškem za ježděním a životem. Kubové přitom využili víz Working Holiday a strávili na jižní polokouli téměř rok. Řeč padá taky na surfing. „Byli jsme úplně utržený z toho, že můžem surfovat, ale je to jednoznačně ta nejtěžší extrémní disciplína. Za dobu, co jsme tam byli, jestli jsem tak pětkrát sjel vlnu, jakože jsem se rozpádloval, chytl ji, zvedl se, zatočil a projel se, tak je to hodně,“ usmívá se a navazuje: „Tady pokud nemáš štěstí a nechodil jsi někam jako na plavání, jsme všichni ve vodě takoví hadroví panáci.“

Když přijíždíme ke Kubovi domů, vítá nás jeho kocour jménem Johny a krásný prostředí bytu v novostavbě. Kuba zmiňuje, jak se k bytu se svou polovičkou dostali za rozumný peníze a že jim pomohl Kubův táta. Byt je řekl bych na periferii Liberce, ale přitom jen 20 minut pěšky od centra. „Tady hned už máš Jizerky. Sednu na kolo a hned jsem mimo město,“ říká při pohledu z terasy, která má dle jeho slov stejnou plochu jako byt. Tenhle skromný, pěkný byt má své kouzlo, které rozsáhlá terasa jen podtrhuje. „V létě, když přijedou kluci jezdit, tak se pohodlně vyspí na terase. Klidně i teď na podzim, když svítí slunce, vezmu si thermo triko, vytáhnu si podložku a zacvičím jógu,“ říká spokojeně, zatímco zalévá maté. „Jsem teď fakt hodně šťastnej,“ říká s naprostou pokorou, až mě to dojímá. Jsem navíc pořád okouzlený prostředím jeho bytu. Když Kuba vybírá vinylovou desku, ptám se ho na jeho hudební vkus. „Hele, jako já tak nějak vždycky poslouchal všechno. Jako fakt všechno. Mám rád klasiky,“ říká zatímco začíná znít LP od Neil Younga. „Mám tady Madonnu, Jacksona, Queeny. Rád bych měl na vinylu nový věci, třeba Florence and the Machine. Nejsem do toho ale zase takovej fanatik a nechce se mi do toho dávat tolik peněz. Klidně si ale poslechnu i klubovou muziku, když je dobrá. Fakt všechno. A kdybych si měl jako vybrat jednu věc, tak klasickej rock. Jako 60s, AC/DC, Jefferson Airplane a tak.“

„Ono nikdo nemá a nikdy neměl kolo v ruce jako Aitken, nikdo.“

 

Ptám se Kuby na jeho vztah k chráničům a helmě. Až později mi dochází, že helmu vozí celkem poctivě. „Dřív jsem se v podstatě všechno naučil na rychlo bez chráničů a helmy. Když jsem byl mladej punkáč, bylo mi to jedno. Když jsem si narazil koleno, tak jsem pár dní nejezdil. Teď mi je ale ten čas na kole vzácnej a nechci si ho tím kazit. Helmu většinou vozím a chrániče jak kdy.“ Později toho dne zmiňuje, jak ho kolenní chrániče zachránily při natáčení videa.

Zavádím řeč na Aitkena a ptám se, jestli si myslí, že to, co se stalo, nějak posunulo komunitu v tomhle směru. Je mi jasný, že Mike Aitken je taky jeden z riderů, co měl a má na Kubu velký vliv. „Určitě, určitě. Myslim, že to byl zlom. Ono nikdo nemá a nikdy neměl kolo v ruce jako Aitken, nikdo. A prostě ho jenom vysypala 360. Chápeš, prostě jen obyčejná 360. A kolik jich on za život udělal? Kdyby měl ten den helmu, byl by v pohodě. Možná by se vypnul, ale byl by v pohodě. No a když se to stalo jemu, tak na co si chceš hrát a jezdit v kšiltovce,“ říká a já pro úplnost doplním, že Mike Aitken je rider, který dlouho udával směr, sbíral úspěchy a ovlivnil nespočet jezdců po celém světě. Pak jednoho dne při natáčení videa Anthem spadl na Posh trails a utrpěl vážné zranění hlavy. Navzdory prvním zprávám od doktorů se z toho dostal a dokonce se vrátil k ježdění, ale jeho život už nikdy nebude jako dřív.

Začínám řeč taky na téma focení, protože vím, že je Kuba celkem vášnivým fotografem a že lásku k focení na 35mm film si našel mnohem dřív, než se to zase stalo populárním. „Fotim v podstatě od tý doby, co jezdím. Od nějakých šestnácti let. Prarodiče měli doma foťák i funkční expozimetr, s tím jsem se naučil měřit světlo. No, na tom jsem se tak nějak naučil. Pak jsem si koupil středoformátovou Bronicu a na Zélandu jsem ji po pár odfocenejch filmech prodal, protože tam byla možnost to střelit relativně za hodně a koupil jsem nějakej digitální kompakt Canon, na kterej jsme si tam natočili to video. ,Summer, surf & kiwi‘. Chvíli jsem pak fotil i na zrcadlovku Canon, nějakou pětsetpadesátku, ale nebavilo mě se vrátit z víkendu a třídit tisíce fotek. Hned se mě pak všichni ptali, kdy ty fotky budou. Když jsem jim to pak poslal s tím, ať to zatím nikam nedávají, že chci udělat článek, tak už to stejně za pár dní lítalo všude po Facebooku. Když jsem si pak teda uvědomil, že chci vnímat tu romantiku focení na film, tak jsem chtěl něco maličko novějšího už s vestavěným expozimetrem. Pořídil jsem si Minoltu, co mám teď, a jsem šťastnej. Šlo mi trochu o to, aby měl klasickej poctivej foťák, ale aby ti to netrvalo hodinu si nastavit, co potřebuješ a aby do něj nefoukalo. Ta Minolta má expozimetr v sobě a s tím už je to skoro stejně rychlý jak s digitální zrcadlovkou. Pak mám ještě tohle cvakátko, to je půlformát, kterej udělá dva snímky do jednoho políčka kinofilmu. Máš pak na místo 36 hned 72 fotek. Skvělá věc na momentky, vždy po ruce,“ ukazuje mi poměrně zvláštní kapesní foťák. „Když si fotím na film, všichni ví, že to nebude hned a až to bude, tak to bude.“