Po čtrnácti letech slávy T-1 rampy, je tomuto ikonickému místu konec. Rampa se nacházela v Austinu, Texas a své jméno nese od BMX brandu TerribleOne, který byl své doby modlou. Na jejím založení se totiž podíleli jedni z nejvlivnějších jezdců té doby, Joe Rich a Taj Mihelich. Rozhovor s prvním zmíněným, z dílny DIG BMX, jsem se Vám rozhodl předložit. Že je T-1 rampa obdivovaným spotem, to víme. Málo kdo se ale zamyslí nad tím, jak vlastně tohle ikonické místo vzniklo. To a mnohem víc ze zákulisí tohoto backyard spotu, se dozvíš dále.
Words & Photos Rob Dolecki
Pochybuju o tom, že když se v březnu 2002 Joe Rich rozhodl začít stavbu 7 stop vysoké rampy na zahradě právě pronajatého T-1 housu, věděl do čeho se pouští. Tahle myšlenka vznikla okamžitě, během dne kdy jsme dostali klíče od tohoto sídla na východní straně Austinu. Po čtrnácti letech je cítit v tomhle Disneylandu pro dvacetipalcová kola nános potu, statečnost a spousta peněz za materiál. Během těch let se rampa navíc neustále rozvíjela. Stala se tak mnohem více než jen rampou, stala se ikonou, Austinským mezníkem, sídlem jezdecké scény, místem kde se vydařili jedny z nepřehnanějších sessions na dvacetipalcových kolech vůbec. Stala se terénem, o jehož návštěvě snil nespočet riderů.
A mnoho z těchto snů se stalo skutečností, nepsaná dohoda otevřených dveří každému, kdo si přeje mít session, platila. Ještě mnohem dál, za všemi těmi skvělými triky co zde padly a každodenní dávce vysokých poletů, stálo ještě víc. Dokonalá dřevěná konstrukce z ruk Joea a Ryana Corrigana dala základ takovému dílu, jakým T-1 rampa byla. Navíc tu ale vzniklo něco speciálního, něco navíc. Byla to energie, atmosféra, kterou ti co ji zažili pravděpodobně nezapomenou. Navíc nyní, když je rampa pouhou vzpomínkou. Tento týden byly poslední zbytky rampy odvezeny pryč z této, dnes známé zahrady na rohu 6th a Chicon street. Je to konec éry, a začátek nové pro Joea, TerribleOne a celou Austinskou scénu.
Joe a Ryan Corrigan jsou bezpochyb prvními, kteří mě napadnou při myšlence na zrod rampy. Nastraž své oko a nenech si ujít zdokumentování jedné z posledních pořádných sessions v T-1 rampě s Rubenem, Garrett Byrnesem, Tom Duganem, Chase Hawkem a Clint Reynoldsem. Sekce bude součástí připravovaného Etnies “Chapters” videa, a bude to stát za to!
Jak tahle rampa vznikla?
Když jsme začali (Joe Rich a Taj Mihelich) s T-1 na konci 97 roku, a přestěhovali se do Austinu o rok později, všechno to začalo. První konstrukci rampy jsme postavili v březnu 2002. Byla to 40 stop široká, 7 stop vysoká mini s deset a půl stopy vysokou vert zdí. Toho času, vznikl nový park při příležitosti přesunu skateparku z jihu na sever. Jedna z věcí které do toho parku přidali, byla 7 stop vysoká mini s prodloužením do 9 stop. Byla to fakt zábava! Ta velikost prostě seděla. Toho času byla v Austinu 9th street, a pár zahradních ramp tady a támhle, ale žádný veřejný skatepark. Takže jsme dost často jezdili nahoru do Ramp Ranch, a vždy většinu času strávili v téhle rampě. Takže když jsme se přesunuli s T-1 a měli prostor pro stavbu, 7 stop vysoká mini se zdála jako dobrý nápad, na to kde začít. Toho času jsme měli pronajaté dvě malé místnosti u univerzity, a potřebovali jsme více místa. Takže jsme se začali rozhlížet po místě k přesunutí. Byly jsme se tu podívat a mluvili s landlordem, řekl nám, že mu nevadí, když na zahradě postavíme rampy. Ten den co jsme dostali klíče, jsme šli a nakoupili dřevo. A začali jsme. Když přišel landlord asi po týdnu, divil se, že jsme si nepřesunuli žádný věci do bytu. Ptá se: “Co se stalo?”. Říkám mu, že jsme byli zaměstnaní stavbou rampy po té, co řekl že mu to nevadí. Otevřel jsem dveře na dvorek a on se málem posral. Nemohl tomu uvěřit. Bylo to prostě hotové dílo, s kopingy, natřené, vypadalo to panensky. Když jsme to poprvé dokončili, nikdy by mě nenapadlo, že bude rampa růst. No, tohle se změnilo, huh…
Odkud jste vzali Skatelite povrch?
To jsme dostali díky Tajovi. Když žil ve Washingtonu, udělal si kontakty, když stavěl Thunderdome park (RIP). Skatelite je velká část toho, díky čemu zůstala rampa po celý ty roky ve skvělé kondici.
Komunikace s nimi ale vždy vázla, takže jsme nikdy nevěděli jestli ještě něco dostaneme. Když Taj nedostával odpovědi, trochu jsme zapomněli, že jsme chtěli rampu rozšířit. Jednoho dne, se objevilo 30 plátů Skateliteu bez varování u nás na dvorku. Toho času jsme ale nikdo neměli peníze na stavbu rozšíření. Moje kreditka byla ale na nule, a řekl jsem si, nasrat, uděláme to. Takže jsme rázem měli co bylo potřeba a spolu s Ryan Corriganem jsme si to vzali do parády. Rozšíření rampy jsme dokončili týden před mým odletem na Train trip s Rubenem v roce 2005. Tenhle výlet byl 6 týdnů dlouhý, a poslední zastávkou byl Soul Bowl vert kontest v Anglii. Jel jsem a nějak se mi podařilo skončit druhý. Jaké to štěstí, když jsem za to dostal částku, kterou mě před odletem stálo rozšíření mini. Takže jsem se vrátil domů a vyrovnal svou kreditku na nulu. Jakou energii ta rampa má! Pamatuju si, že když mi řekli kolik jsem vyhrál, bylo to jako by mi někdo právě dal spinu, devět stop vysoký radius a hip s dopadem na podium.
Odkud šly peníze na materiály?
Spousta skvělých lidí dala dohromady peníze a pomohli tak průběhu všech těch skvělých let. Etnies… Taky hodně mých peněz, T-1, Empire. Doufám, že na nikoho nezapomínám. Bylo to společné nadšení a snaha dotáhnout to tak daleko.
Kdo pomáhal při stavbě rampy během těch let?
Ryan Corrigan by měl být prvním jménem, které zmíním. Nemusím se nad ničím zamýšlet, jeho práce mluví za vše. Nejen čas, který tu strávil, jeho znalosti a schopnosti, taky to že snesl pracovat se mnou a mými nápady. To co jsme společně udělali, nemohlo dopadnout lépe. Vždy si nejvíc užíval možnost dělat něco zvláštního, většího, nebo prostě šíleného. Nate Wessel, Ryan a Pat Schraeder přispěli ke stavbě první verze rampy. Ale ještě jednou, seznam lidí, kteří tam vzadu strávili spoustu času, je moc dlouhý na to je jmenovat. Díky všem!!
Kolik verzí rampy jsi za ty roky zaznamenal?
Když přišla první změna, celé se to nastartovalo. Taj měl nějaké nápady, zatímco jsem byl na tripu po světě. Asi po měsíci mi poslal nějaké fotky. Přibyly tam vertové rohy, koping mizící do stěny a další drobnosti. Bylo to k neuvěření, jak to všechno sedlo do kupy. Tam začala idea rozšířovat rampu dál. Rampa rostla ruku v ruce s tím jak se v ní jezdilo. Zrovna jsi se projížděl, projel jsi roh jiným způsobem a už to bylo, “tohle dáme tam”. Věci, které jsme do rampy přidávali, byly často ovlivněné něčím, co jsme jezdili jinde a bavilo nás. Nebo něco po čem jsme toužili, aby existovalo. Byla to fakt zábava, mít na zahradě možnost tvořit tyhle nápady ve skutečnost.
Jaký měla podle tebe rampa vliv na Austinskou scénu?
9th street byla vždy za vším a především. Vždycky byla, vždycky bude. To místo je magický. Změnili jsme naše stanoviště na východní stranu, protože jsme si mohli dovolit místo na to, co jsme chtěli. V té době to byla rozhodně nejlevnější část města, co se týče pronájmu. Když jsme to poprvné postavili, lidi měli pocit, že je to z města hrozně daleko. To se postupem času změnilo, lidí přibývalo a to nejlepší, bylo to společné nadšení pro věc. Díky tomu panovala vždy úžasná atmosféra, teď před dvěma roky mi došlo, že tohle jsou ty sessions na které nikdy nezapomenu. Navíc sledovat, jak to rozvinulo ježdění mnoha mých nejlepších přátel bylo prostě úžasné.
Jaký je rozdíl v zahradní rampě a veřejným skateparkem?
Vždycky jsem cítil víc k zahrádkám, protože v takové scéně jsem vyrůstal. V té době bylo v našem kraji jen pár skateparků, kde si ale stěží našel skatera nebo bikera. Vědět, že někdo postavil novou rampu, se zdálo fantastické. Když někdo dal dohromady nadšení a postavil něco k poježdění, tiše jsi doufal, že si tam budeš jednou moct zajezdit. Je to podobné jako trailsy. Vždycky budou ve scéně lidi, kteří jen přijdou a odejdou, a pak tu bude ta část, která se vyžívá ve stavbě a přínosu scéně. Navíc ve skateparku, se někdy musíš potýkat s dětmi, nebo s lidmi s odlišným pohledem na věc. Naproti tomu tady si přijdou lidi užít pojezd, to společné nadšení pak dělá tu session tou nezapomenutelnou. Tohle mě prostě vždy vykouzlí úsměv na tváři. Pak je tu to, že pokud chceš něco vyzkoušet, nemusíš brát ohled na okolí, nemusíš čekat, až bude park prázdný. Vytvořil jsi totiž něco pro sebe a své přátele, co tu pro tebe vždy čeká. Díky tomu máš pak volný prostor pro progress v každém směru, jen co ukrývá tvá mysl. Upřímně bych býval byl prvním, kdo by řekl, že nemá ponětí jak jezdit roh bazénu. Po tom, co jsme přidali k rampě roh, pochopil jsem a oblíbil si to. Mými nejoblíbenějšími věcmi, co dělat když mám kolo a rampu, jsou table-topy, alley-oopy a polety v rohu.
Jaká část rampy zůstala po celé roky stejná?
Základ a první část vůbec. Sedm stop vysoká mini.
Kdo byl kdy nejvýš v tom 9 stop vysokém quarteru?
Tom Dugan. Bezpochyb. Pamatuju si, když přišel poprvé pojezdit. Někdy během jeho třetí, možná páté jízdy se ocitl snad 13 stop nad hranou. Mám snad někde i fotku, ale to jediné co si pamatuju, je vidět ho v letovém prostoru, v kterém se nikdo nikdy neocitl.
Koho nejradši sleduješ, jak jezdí rampou?
Hrozně moc lidí, hrozně moc dobrých sessions.
Byl tu někdo, kdo jezdil nějak překvapivě dobře, jak bys nečekal?
Jeden z lidí, na které se doopravdy rád dívám, je Logan (Balbirona), je to jeden z mých nejlepší přátel, nikdy jsem neviděl někoho se usmívat tolik, jako jeho. Jak on jezdí roh bowlu, je něco úplně jiného. To množství zábavy, které je z toho schopný vyždímat je k neuvěření.
Co se tu za ty roky událo?
To je jedna z mých nejoblíbenějších věcí ohledně zahrady. Událo se tu tolik rozdílných momentů plných zábavy… Videopremiery, díkuvzdání, jamy, koncerty, benefiční akce, to všechno se nedá zapomenout.
Bylo obtížné rampu usměrňovat v chodu?
Vždycky to vypadalo, že mají lidé dost velký respekt k tomu, čím rampa je. Vždycky jsme dovolili každému jezdit tak dlouho, dokud byla brána otevřená. Jen jednou se stalo, že parta týpků přelezla plot. Spíš jsem tomu nemohl uvěřit, než že by mě to nasralo.
Vyhodil jsi někdy někoho?
Ne.
Nějaké překážky v chodu rampy, které si třeba lidé neuvědomí?
Žít svůj život a být dostupný tolika lidem s rozdílnými plány, to může přinést momenty… V jakýkoliv čas se může ozvat zvonek na dveřích. Může to být vážně zkouška, protože máš třeba zrovna něco v plánu. Pro ty lidi to ale třeba může být jediná šance si tu zajezdit, když jsou zrovna ve městě. Ale protože mi tohle místo dalo tolik dobrého, vždy se přes to přenesu. Navíc jsem díky tomu potkal a poznal spoustu skvělých lidí.
Umíš si představit rampu, že by zůstala v tom originálním provedení, jen mini?
Těžké si představit. Myslím, že bych ji miloval i tak, ale to pouto by nebylo tak silné. Mám pocit, že progress rampy a mého ježdění šli ruku v ruce. Mám pocit, že mi pomohlo se v tom najít jako člověk. Není to o tom aby pořád bylo něco nového a jiného. Je to spíš o tom nalézt něco, co funguje a cítíš se s tím dobře. Je to koloběh o kterém vím, že existuje. Plus ten samotný proces přetváření nápadů na realitu.
Proč je nyní rampě konec?
Tahle část města se právě hodně mění, a stává se hodně drahou. Snad každý měsíc se tu otevře nová restaurace, bar nebo hotel. Můj landlord je skvělej, díky němu to tu mohlo tak dlouho fungovat. Bohužel nyní, hned vedle našeho domu, má vyrůst nový hotel a to by dohromady nešlo. Není to až takový překvapení. Nacházíme se přímo uprostřed části, která se rozvíjí. Nevidím v tom tragedii, dělali jsme si 14 let naprosto co se nám zachtělo.
Co bude nyní s rampou? Rozloží se?
Rozdělí se po částech na tři různé zahradní spoty. Zdá se nám to jako ideální řešení, zachovávající ducha rampy.
Najednou je rampa pryč, ty žiješ mimo město. Jak se změní tvůj pohled na Austin, po 20 letech života tady?
Myslím, že můj pohled na Austin se měnil po celou dobu. Jinak jsem se prostě rozhodl pro změnu. Je to v mých očích lepší. Jasně, že jsme mohli rampu jen přesunout. Ale i když by to mělo být to samé, nebylo by. Jinak si teď myslím, že je pro mě zase hlavním bodem 9th street. Austin je ale navždy něčím, co mám v srdci. Tohle město se rozhodně mění a nemám ponětí kam až to může zajít. Ale nemám z toho strach.
Co pro tebe T-1 rampa znamená?
Jsem si jist, že nebýt tohoto místa, nebyl bych ani fyzicky, ani psychicky tam, kde jsem nyní. Znamená to pro mě hodně, pro mého ducha. A všechny ty skvělé časy, přinášení zábavy, nových přátel a toho všeho. Tohle plynutí energie mi pomohlo vystoupit z koloběhu času. Před deseti lety, jsem se necítil tak dobře, jak se cítím nyní. Je to v podstatě změna konceptu života, od základu. Je to o pokračování přeměn nápadů ve skutečnost. Jsem hrozně rád, že mě za všechny ty roky to nadšení pro tuhle věc nepřešlo. Víc než co jiné, tohle místo mi ukázalo, že všechno je možné. Všechno. Je to o nadšení a o tom být obklopen dobrými lidmi. Vidět to jako kolektiv a jak to všechno fungovalo, je ten nejlepší pocit. Stalo se to něčím, o čem bych nikdy býval ani nepomyslel. Jen ten fakt samotné existence tohoto místa, je něco co nejsem schopný popsat.
Cookies
Česky
English
