V průběhu toho Vykuk dospíval a stejně jako jeho vrstevníci poprvé zkusil kouzlo drog. Do příčin se pouštět nechci, ale třeba je to právě ona kreativní duše, která často nachází v drogách a vyvolaném zmatku zalíbení. Vykuk pořád bydlel v Boskovicích a neměl ani podmínky, ani kámoše, s kterýma by mohl denně jezdit. Zato měl na maloměstě pár feláků, s kterýma si mohl ulítávat. Později nepotřeboval ani ty. Měl samozřejmě i kamarády, kteří se ho pokoušeli srovnat. S Vykukem to šlo ale z kopce.
Šlo to tak moc z kopce, až se Vykuk ocitl v Psychiatrické nemocnici v Brně Černovicích. I tady se ukázala síla BMX rodiny a Vykuk měl od začátku silnou podporu. Sám se nám ozval s tím, kde je a že uvítá návštěvu. Navštívit ho byla početná Young Crew a já nechyběl. Jsme kluci bez předsudků a Vykuk byl pořád ten super kluk, s kterým pokecáš o čemkoliv a vždycky bude sranda. Prostředí, kde jsme byli, tak legrační nebylo, ale Kuba Hanák měl ten den s sebou kolo a Vykuk se neudržel. V areálu nemocnice dělal bunnyhopy přes lavičky a bylo vidět, že mu ježdění chybí. Možná za to pak dostal od lékařů bídu, ale udělalo mu to radost. Všichni jsme věřili, že tenhle trpkej zážitek Vykuka srovná a všechno bude dobrý.
Foto: Šimon Čechura
Když se Vykuk dostal ven, vrátil se ke svýmu životu v hoodu. Boskovice byly jeho domov, kde měl a pořád má spoustu kámošů. Vrátil se i ke svýmu životnímu stylu. Jak měl ve zvyku, kouřil hodně cigaret a taky trávu. Od tvrdých drog se ale držel dál.
„Když jsem se z toho dostal poprvý, měl jsem holku. Pak jsem si našel další. S tou jsme hulili, kalili, bylo to fajn. Jednou jsme takhle kalili a ona se vystřelila. Ráno jsem ji prohledal a našel u ní perník. Říkám si, no doprdele to snad ne!! Tak jsem si dal taky no a jeli jsme na Sportlife.“
Veletrh Sportlife je dobrým důvodem na výlet do Brna a toho Vykuk s přítelkyní využili. Pamatuju si, že jsme se na výstavišti potkali a v krátkosti pokecali. Zdál se být v pohodě, akorát nás mrzelo, že nejezdí na kole. Svou vinu na tom měla ale i antipsychotika, která bral v rámci své léčby ze závislosti. Mezi nežádoucí účinky totiž patří motorický útlum a většina lidí přibere na váze. Vykuk byl teda silnější, ale klasicky vysmátej, navíc s holkou. Všechno se zdálo být v pohodě.
Nebylo. Po nějaké době se Vykuk ocitl zase tam, kde byl. Tohle nápadně připomíná příběhy, jaký nekončí dobře. I tentokrát se dočkal podpory kamarádů a především rodiny. Nejednou jsme ho tu byli navštívit a já si čím dál víc uvědomoval, že prostředí nemocnice je dost náročný. Vykuk tady strávil delší čas a zachoval si úsměv ve tváři. To jsem obrovsky respektoval.
Po delší době, co jsem o Vykukovi neslyšel, míříme v lednu roku 2018 za ježděním do Pardubic a, už nevím jak, se domlouváme s Vykukem, že pojede s náma. Jednoduše jsme se domluvili na pojezd, protože počasí připomíná spíš duben než leden. Sedíme v autě, na cestě s Tomášem Cardou za volantem. V autě se pak odehrává následující dialog. Dlouho jsme se neviděli a vypadá to, že Vykukovi dělá dobře o tom všem mluvit. Leze to z něj v podstatě samo a já věřím, že je tohle dobrý znamení.
„Dělám teď v Kaufu na víkendy. Když jsou nějaký cenový akce, lidi jsou fakt dravci, haha. Dělám v úseku uzenin, salámy vážim, saláty. Máme tam dobrej kolektiv. Úplně tam vypnu,“ říká pokorně a vděčně. „Občas na mě kámoši jako ,na, dej si šluka‘, ale ne, vůbec. Je to dobrý, utrácim za hadříky, když ne za drogy, haha. Už su přes rok čistej, no.“
Možná právě sem se pro odlehčení hodí zmínka o Vykukově vášni pro Jordan. Jak už jsem se zmínil, Vykuk měl vždycky styl. Svůj vlastní a věděl, jak chce vypadat. Na tom se nikdy nic nezměnilo a na Jordan botech i oblečení si ulítává od určitý doby do plných. V jeho botníku byste teď těžko hledali boty jiný než jedničky, trojky, nebo čtyřky. „Jo takových 20 párů tam asi bude.“
Foto: Milan Tykal
Cookies
Česky
English
